Česko-německé fórum mládeže pohledem jeho bývalé členky

Struktura fóra

Česko-německé fórum mládeže je projekt, který spojuje mladé lidí mezi 16 a 26 lety z obou zemí. Z patnácti Čechů a patnácti Němců se na začátku období vytvoří pěti až šestičlenné skupinky, které jednotlivě realizují svůj nápad. Každé funkční období trvá necelé dva roky a každé má jiné zaštiťující téma, ke kterému se váží projekty skupinek. V období 2017-2019, kdy jsem byla ve fóru já, bylo tématem: „Jakou budoucnost (s)tvoříme?“.

Skupinky se tak zabývaly například životním stylem bez odpadu, tvořily workshopy pro školy na téma evropské integrace anebo dělaly rozhovory s pamětníky vybraných událostí česko-německých dějin. Jiné zase pořádaly přeshraniční koncerty nebo nafotily kalendář. Tato témata si členové vymýšlejí sami na základě sých zájmů. Již v přihlášce je dobré uvést nějaký svůj nápad na projekt a umět si ho obhájit. Je pravdou, že většina členů studuje gymnázia nebo vysoké školy. Pevně věřím, že i ostatní angažovaní lidé by se členství ve fóru neměli obávat.

Detailnější popis práce bych popsala na jedné skupince, která si říkala Eurolog. Všichni členové této skupinky měli jedno společné. Chtěli mít projekt zaměřený na evropské hodnoty a dělat osvětu o Evropské unii. Ze začátku ale nevěděli, jak přesně by měl jejich „produkt“ vypadat. Společně se zamýšleli, jak to udělat, na koho cílit a jakým způsobem. Domluvili se, že bude vhodné mluvit o evropských tématech se studenty základních škol na druhém stupni. Dále se rozhodli, že nechtějí frontální přednášku, nýbrž interaktivní workshop. Řešili i takové věci, pro jak velké obecenstvo je to vhodné, jaké podklady si pro to musejí připravit, jak bude workshop dlouhý. A samozřejmě co svým vystoupením chtějí předat. Prošli si tak velkým projektovým řízením a v okamžiku, kdy sehnali první školu, která měla zájem, šli do toho naostro. S přípravou jim pomáhal i zkušený mentor, bývalý člen fóra, který se účastnil některých setkání.

Pro neněmčináře přístupno

Němčina není podmínkou, oficiální setkání jsou vždy simultánně tlumočena. To je náhodou super věc, i když německy umíte. Není totiž od věci slyšet tlumočníky, jak staví věty a překládají specifická slovíčka. Skupinky jsou skoro vždycky namíchané účastníky z obou zemí více méně rovnoměrně. Komunikačním jazykem je čeština a němčina, někdy také angličtina. Sama jsem byla překvapená, že se nějací mladí Němci vůbec učí česky. Vlastně je to docela sranda najednou někoho slyšet mluvit naší rodnou řečí na úrovni B2. Člověk by si myslel, že je to vysoká úroveň, když jsem to ale slyšela, začala jsem se zase trochu víc učit. Navíc ani Němci nejsou neomylní a slyšet německou skladbu věty vyslovenou česky je mnohdy velmi edukativní. Ale konec jazykového rozboru. Je jasné, že jazykově mi to dalo hrozně moc. Za celé ty dva roky se všichni členové v pravidelných intervalech potkávají na tzv. plenárních setkáních – střídavě v Čechách nebo v Německu. Na těchto prodloužených víkendech probíhají různé workshopy, výlety, debaty s hosty a částečně se prezentují dílčí úspěchy jednotlivých projektů. V čase mezi těmito velkými setkáními se skupinka potká vždy jednou samostatně a pracuje se svým mentorem na projektech. Na závěr funkčního období prezentují pracovní skupiny svoji práci před menším publikem.

Finance jsou zajištěny

„Zní to všechno krásně, ale to všechno stojí peníze.“ To byla přesně moje první myšlenka, když mi přišel email o přijetí. Žádný strach. Všechny jízdenky, ubytování i strava spojená se setkáními jsou za určitých podmínek plně hrazeny. Tím je myšleno například, že se na setkání nedopravujete první třídou. V případě, že je v rámci projektu potřeba nějaký speciální materiál, je o to po dohodě s vedením také postaráno.

Nebylo ale vždycky jenom růžově. Asi si umíte představit, jak je občas náročné domluvit se ve skupině několika Čechů, kteří prošli podobnou výchovou, mají přibližně stejný pohled na svět a pocházejí z „pouze“ desetimilionové republiky. Máte jiné vize, máte pocit, že to, jak věci děláte, je správné a jediné možné. A teď si představte, že se na něčem domlouváte s byť blízkou, ale jinou kulturou. Něco, co Čechům přijde normální, Němci nechápou, a naopak. Setkáváte se stereotypy a nedorozuměními. Narazili jsme například u témat jako ekologie nebo genderová rovnost, která jsme diskutovali na společných setkáních. Pokud se ale němčině chce někdo věnovat i do budoucnosti a chce ji využívat například i v pracovním styku, myslím, že není lepší příležitost, jak ochutnat německou mentalitu, než právě tady. Překážkou není ani studium v zahraničí. Díky online komunikaci mezi členy skupiny to není žádný problém.

A to nejlepší na závěr!

S fórem jsem oslavila Den sjednocení Německa na německém velvyslanectví, kde jsem měla ten nejlepší Bratwurst v životě. Mluvila jsem s českými i německými novináři na vyhlašování Česko-německé novinářské ceny v Olomouci i v Norimberku. Účastnila jsem se NGO marketu v Praze i knižního veletrhu v Lipsku. Mluvila jsem s poslankyní německého spolkového sněmu a na rautu jsem si popovídala s českým exministrem kultury o tom, jakou má rád příchuť pudinku a jaké má plány do budoucna. Tyto kontakty a zážitky mi už nikdo nevezme a věřím, že mi v budoucnu otevřou spoustu dveří. Takže to určitě stojí za to! Více informací najdeš zde: http://www.cnfm.cz/