Jak mi sport otevřel cestu k německé kultuře

Jakožto student Vysoké školy ekonomické v Praze jsem věděl, že rozhodně chci během svého studia vyjet na jeden semestr do zahraničí. Vedle školy se zároveň věnuji i aktivně házené a chtěl jsem jet proto někam, kde bych mohl v házené pokračovat nadále. Sice hrajeme 2. ligu (3. nejvyšší), která je, co se týče kvality házené, spíše udržovací, ale i tak musíme pravidelně trénovat. V roce 2018 jsem se dostal na výměnný pobyt do Německa, konkrétně do malého městečka Oestrich-Winkel v Porýní kousek od Wiesbadenu. Házená je v Německu podobně jako fotbal obrovsky populární sport, a proto nebyl problém najít si v okolí hned několik klubů. Ještě před odjezdem jsem proto kontaktoval tým z vedlejšího města Eltville a ti se mi hned ozvali, že můžu kdykoliv přijít na trénink.

Asi bych se bez házené těch pár měsíců obešel, ale věděl jsem, že to rozhodně chci zkusit. Nejen v házené ale i v podobných sportech to totiž funguje následovně. Sportovec si vybere tým, ve kterém chce sportovat. Tento tým by ale neměl být profesionální tzn. většinou z 3. a nižší soutěžní ligy. (V házené tohle problém nebyl, jelikož je zde asi 10 soutěžních úrovní). Poté se musí informovat příslušný sportovní český svaz a mezinárodní přestup je vyřešen během pár dní a vše zadarmo. Student může hrát za zahraniční klub po dobu svého studia. Dnes jsem hrozně rád za tuto zkušenost. Celá univerzita, na které jsem studoval, byla v angličtině a s mými kamarády ze školy jsem se převážně bavil taky anglicky. Němčina je můj druhý cizí jazyk hned po angličtině, a jak to tak bývá, moje úroveň němčiny byla vždy slabší než ta anglická. Proto jsem bral tento sportovní tým i jako svou jazykovou výzvu. Hned od prvního kontaktu jsem nepromluvil ani slovo anglicky a snažil jsem se spoluhráči bavit jenom v němčině. Ti mou výzvou nepohrdli a za celý semestr jsem od nich neslyšel jinou řeč než němčinu. To samozřejmě přineslo i spoustu úsměvných momentů. Hrálo se velice vypjaté utkání, chybělo pár vteřin do konce a byli jsme v útoku. Trenér si vzal oddechový čas a vysvětlil nám, jaký signál budeme hrát. „Vojtech, du stehst beim Pfosten!“ a ukázal jistým směrem. Okay, kde, že to stojím??? „Pfosten“, co to je?! Zbývalo ještě pár sekund oddechového času a když jsme se šli stavět na naše pozice, tak jsem se snažil z našeho kapitána ještě dostat vysvětlení, co že to „Pfosten“ vlastně je. Marně… Celá situace naštěstí skončila vítězně pro náš tým a mohli jsme slavit. Hned po zápase jsem se ještě pár minut bavil s naším kapitánem, který mi v klidu vysvětlil, že „Pfosten“ je vlastně tyč brankové konstrukce. Po dvou měsících hraní házené v Německu jsem totiž zjistil, že neznám některá základní slovíčka. Dodnes si z toho děláme s celým týmem srandu.

Kdyby mi někdo před mým zahraničním pobytem řekl, že si v Německu zahraju dobrou házenou a zároveň si najdu tolik kamarádů na celý život, tak bych mu řekl, že je velký snílek. Dnes jsem za to moc vděčný. S kluky se stále stýkám a pravidelně za nimi jezdím. Úroveň mé němčiny se po celém pobytu razantně zvýšila a moje sportovní vyžití na tom mělo lví podíl. Zároveň ale pevně věřím tomu, že bez určité základní úrovně němčiny by mě kluci mezi sebe nikdy tak moc nepřijali. I když byla moje němčina ze začátku mizivá, šel jsem do toho a rozhodně nelituji. Proto se nebojte vyjet do zahraničí a najít si zde kamarády skrze vaše koníčky, jelikož i přes počáteční nesnáze, to pro vás určitě bude mít obrovské výhody do budoucna a skvělé zážitky na celý život.