Kulturní šok za humny

Můj vztah k německému jazyku by se dal popsat jako nekončící boj, který zatím nemá vítěze. Na gymplu jsem němčinu nesnášela, později jsem si k ní našla cestu, a dokonce se jí nyní věnuji i na vysoké škole. S blížící se maturitou přišel onen zvrat a já začala hledat všemožné příležitosti, kde bych němčinu mohla používat a zdokonalit se. Pobyt v německé rodině, členství v Česko-německém fóru mládeže, dobrovolnictví na farmě v Durynsku a jazykový kurz, tak by se daly shrnout moje dosavadní vyhrané bitvy.

Léto před maturitou jsem se poprvé vydala sama do zahraničí. Jak už to tak bývá, naše rodina má známé a ti známí mají zase známé v Německu. Jela jsem tedy k úplně cizí rodině, která si mě na 10 dní „ze známosti“ vzala k sobě domů. Byla jsem vzdušnou čarou asi 5 km od hranic, což ale bylo dostatečně daleko na to, abych zažila kulturní šok a zjistila, že po pěti letech němčiny na střední škole jen stěží řeknu souvislou větu. Mým nejděsivějším zážitkem tohoto pobytu navždy zůstane první společná večeře „Abendbrot“. Dostala jsem látkový ubrousek, který jsem si po vzoru ostatních položila do klína a s chutí jsem se pustila do chleba, nabídla si sýr, zeleninu, vejce a další věci, které ležely na stole. Po chvíli jsem ale s hrůzou zjistila, že zatímco já jako buran chleba koušu, zbytek rodiny ho krájí příborem!? Postupem času jsem si zvykla na zvláštnosti spojené se stolováním, které nekončily jen používáním příboru, stala jsem se součástí rodinného života, povídala si s babičkou, sledovala televizi, pomáhala v rodinné firmě, viděla kousek krás Saska a u toho všeho každodenně používala němčinu.

Nekončící souboj

Dalším úspěšným úderem bylo členství v Česko-německém fóru mládeže, kde jsem působila téměř dva roky. Byla to výzva, neboť v mé pracovní skupině jsme se dorozumívali převážně německy. Přestože to bylo již o dva roky po prvním pobytu v Německu, moje němčina byla stále poměrně bídná. Naučila jsem se ale pracovat v týmu, a to i na dálku, překonávat jazykovou bariéru, společně se skupinou dovedla do konce úspěšný projekt a získala motivaci na sobě dále pracovat.

Po náročném zkouškovém období ve druhém ročníku vysoké školy jsem se rozhodla využít volna mezi semestry a vyrazit dobrovolničit jak jinak než do Německa. Přes Workaway jsem si našla milý pár v důchodu, který bydlel na malé farmě. Na dva týdny jsem se odřízla od okolního světa a internetu. Náplní mých dnů se stalo odsekávání ledu, stavění ohradníků, kydaní hnoje, přestavba maringotky a dlouhé hovory o historii, knihách a umění.

Poslední zkušeností z Německa, o které vám tu chci povědět je jazykový kurz, kam jsem díky podpoře DAAD vyrazila v srpnu roku 2017. Společně s dalšími studenty z celého světa jsem každý den jsem navštěvovala hodiny němčiny na Sárské univerzitě. To že se němčinu učí Evropané není tak překvapující, ale netušila jsem, že na kurz dorazí studenti například z Koreje, Vietnamu nebo Egypta. Mimo výuku jsem se rozhodně nenudila, tutoři pro nás připravili bohatý volnočasový program od sportovních aktivit, přes piknik, filmový večer nebo hraní stolních her, až po víkendové výlety do okolních měst. Měla jsem možnost procestovat velký kus Německa, konečně si pořádně zlepšit své jazykové dovednosti a vyzkoušet si jaké to je v Německu delší dobu žít.

Zaujala vás nějaká z těchto možností? Tak určitě neváhejte přihlaste se do Fóra mládeže, jeďte dobrovolničit přes Workaway nebo vyrazte na jazykový kurz s podporou DAAD stipendia.